Globální oteplování ovlivňuje arktický mořský led mnoha způsoby. Oteplování vzduchu bylo pozorováno přes 3 poslední dekády driftujícími bójemi a radiometrickými satelity. (Rigor 2000, Comisio 2003). Dlouhovlnná radiace směrem dolů se zvětšila, tak jak bylo očekáváno, když se teplota vzduchu, obsah vodní páry a oblačnost zvětšuje (Francis 2006). Více oceánského tepla je transportováno do arktických vod (Shimada 2006).

Jak led taje, pozitivní zpětné vazby zesilují rychlost ubývání mořského ledu. Kladná zpětná vazba daná klesající odrazivostí povrchu, jak ubývá ledu, se stala hlavním faktorem od poloviny 90 let minulého století (Perovich 2007). Starší víceletý led je tlustší a má větší pravděpodobnost, že přestojí letní sezónu tání. Odráží více slunečního světla a propouští méně sluneční radiace do oceánu. Satelitní měření zjistilo, že v posledních třech dekádách se množství starého mořského ledu zmenšovalo (Nghiem 2007). V důsledku toho průměrná tloušťka ledu ubývala z 2.6 metru v březnu 1987 na 2 metry v roce 2007 (Stroeve 2008).

Globální oteplování má jasně pozorovaný dlouhodobý efekt na arktický mořský led. Popravdě, i přesto že modely předpovídají, že arktický mořský led bude ustupovat v odpovědi na vzrůstající množství skleníkových plynů, stávající ústup na konci sezóny tání překračuje předpovědi z modelů zhruba 3x (Stroeve 2007).

Obrázek 1: Zářijová rozloha arktického mořského ledu (tenká, růžová) s dlouhodobým trendem (tlustá, tmavě modrá). Rozloha mořského ledu je definována jako obsah zaledněné plochy ohraničené okrajem, na němž podíl mořského ledu klesá pod 15 %.

Co způsobilo dramatickou ztrátu ledu v roce 2007?

Náhlý pokles rozlohy mořského ledu v roce 2007 přesáhl všechna očekávání. Letní rozloha mořského ledu byla menší o 40 % oproti hodnotám v 80. letech minulého století a o 20 % pod předchozím rekordním minimem z roku 2005. Velký podíl na tání v roce 2007 měly anomální povětrnostní podmínky.

Začátkem června 2007 se nad středem Severního ledového oceánu vytvořila anticyklona, která přetrvávala 3 měsíce (Gascard 2008). Ta navazovala na oblasti nízkého tlaku nad střední a západní Sibiří. Vytrvalé jižní větry podél rozhraní oblastí vysokého a nízkého tlaku způsobily zvýšení teploty vzduchu severně od Sibiře, čímž podpořily tání. Vítr také posouval led pryč od sibiřského pobřeží.

Navíc byla obloha pod anticyklonou většinou jasná. Zmenšená oblačnost způsobila, že se na mořský led dostalo více slunečního záření než obvykle, a urychlila silné tání ledu (Kay 2008).

Jak rozložení větrů, tak i zmenšená oblačnost byly anomáliemi, ale ne bezprecedentními. Podobné scénáře se vyskytly v letech 1987 a 1977. Ale tyto minulé výskyty neměly stejně dramatický efekt jako v roce 2007. Důvodem tak velkého úbytku ledu v roce 2007 bylo, že ledová masa trpěla dvě dekády ztenčováním a úbytkem rozlohy, což způsobilo, že se mořský led stal zranitelnějším vůči takovému stavu počasí (Nghiem 2007).

Shrnutí

Nedávné diskuse o oceánských cyklech se soustředily na to, jak může vnitřní variabilita zpomalit globální oteplování. Tání v roce 2007 je výstražným příkladem dopadu, kdy vnitřní variabilita dlouhodobý trend globálního oteplování naopak posílí.

(Koncept překladu Pavel Pichler, doplnil, upravil a zveřejnil J. Hollan)