Jsou lidé skutečně tak nedůležití, že nemohou ovlivnit světové klima? Koneckonců naše planeta je velké místo. Není tedy arogantní tvrdit, že slaboučcí maličcí lidé mohou mít vliv na obrovské klima? Bohužel to, zda lidské aktivity vliv na klima mají nebo ne, není otázkou arogance. Je to jenom otázka čísel. Především to jsou dvě čísla ke zvážení.

Množství CO₂v atmosféře roste o 15 gigatun za rok

První místní nepřetržité měření atmosférického CO₂bylo implementováno Charlesem Keelingem roku 1958 na Mauna Loa na Havaji. Tato stanice provádí nejdelší souvislý záznam atmosférického CO₂. Dnes jsou hladiny atmosférického CO₂ měřeny na stovkách monitorujících stanic po celé Zemi. Pro období před rokem 1958 jsou hladiny atmosférického CO₂ určovány pomocí analýz vzduchových bublin zachycených v polárních ledových jádrech.

Čeho jsme si všimli je, že v předindustriální době před cca 10 000 lety bylo CO₂ poměrně stabilní kolem 275 až 285 ppm. Za posledních 250 let vzrostly hladiny atmosférického CO₂ o zhruba 100 ppm. V současnosti roste množství CO₂ v atmosféře o 15 gigatun každý rok.

Diagram1: Hladiny CO₂ (ppm, parts par million = částic na milion) za posledních 10 000 let. Modrá linie je získána z ledových jader na Taylorově dómu v Antarktidě (NOAA). Zelená linie je získána z ledových jader na Law dome v jižní Antarktidě (CDIAC). Červená linie je z přímých měření na Mauna Loa, Hawaii (NOAA).

Lidé vypouštějí už přes třicet gigatun CO₂za rok

Světové emise CO₂ jsou odvozovány z mezinárodních energetických statistik, tabelováním těžby černého uhlí, hnědého uhlí, rašeliny a ropy na stát a rok. To znamená, že můžeme dopočítat, kolik CO₂ vypouštíme nejen v současnosti podle dat Spojených národů, ale také můžeme odhadovat emise CO₂ z fosilních paliv zpátky až k roku 1751, používajíce historických energetických statistik. Co jsme zjistili je, že emise z fosilních paliv a výroby cementu stále rostou až k současnému tempu třiceti gigatun za rok (další asi čtyři gigatuny ročně pocházejí z odlesňování a oxidace půd, pozn. překl.).

Diagram2: Odhad celkových světových uhlíkových emisí z fosilních paliv a výroby cementu, 1750 – 2006 (CDIAC).

Jinými slovy lidé vypouštějí dvakrát tolik CO₂, než kolik ho zůstává. Příroda snižuje náš vliv na klima tím, že absorbuje pořádný kus emisí CO₂. Množství lidského „geologického“ CO₂ v atmosféře, nazývaného také „vzdušný podíl“, se pohybuje již od roku 1958 kolem 55 %.

Odhalování lidského vlivu na atmosférický CO₂

Další potvrzení, že rostoucí hladiny CO₂ jsou způsobeny člověkem, přichází analyzováním typů CO₂ nalezeného ve vzduchu. Atom uhlíku má několik různých izotopů (různý počet neutronů). Uhlík 12 má 6 neutronů, uhlík 13 jich má 7. Rostliny mají nižší podíl C13/C12 než atmosféra. Pokud rostoucí množství CO₂ v atmosféře pochází z fosilních paliv, C13/C12 by měl klesat. A to se vskutku stalo (Ghosh 2003) a tento trend koreluje s trendem globálních emisí.

Diagram3: Roční světové emise CO₂ ze spalování fosilních paliv a cementového průmyslu (v Gt za rok) (černá), roční průměr odchylky podílu C13/C12 měřený v atmosférickém CO₂ na Mauna Loa v letech 1981 – 2002 (červená)(IPCC AR4.

Můžeme tedy pozorovat, že lidé doopravdy změnili složení atmosféry, a to dramaticky. Pokud má být někdo obviněn z arogance, můžete říct, že je mnohem arogantnější myslet si, že můžeme znečišťovat bez následků.

(Přeložil Jan Kyselý, opravil, inovoval, doplnil a zveřejnil J. Hollan; diskusi viz anglický originál.)