Globální oteplování a El Niño – Jižní oscilace
Co říká věda...
El Niño – Jižní oscilace ukazuje úzkou souvislost s globálními teplotami v krátkém období. Nicméně tento jev není schopen vysvětlit dlouhodobý trend oteplování v posledních několika desetiletích.
Je to El Niño
„Tři australští vědci dokázali, že přírodní síly mají dominantní vliv na klima, ve studii právě zveřejněné ve velmi váženém Journal of Geophysical Research. Podle této studie pouze malou nebo žádnou část globálního oteplování a ochlazování dvacátého století lze přičíst lidské činnosti. Úzký vztah mezi ENSO a globálními teplotami, jak je popsáno v dokumentu, ponechává jen malý prostor pro jakékoli oteplování poháněné lidmi působenými emisemi oxidu uhličitého. Dostupné údaje naznačují, že budoucí globální teploty se budou i nadále měnit, zejména v reakci na ENSO cirkulaci, sopečnou činnost a solární změny.“ (Climate Depot)
Článek tvrdící, že existuje spojení mezi globálním oteplováním a El Niño jižní oscilací (ENSO), je „Vliv Jižní oscilace na troposferické teploty“ (McLean 2009). Co článek zjistil? Dle jednoho z autorů, Boba Cartera „Blízký vztah mezi ENSO a globálními teplotami, jak je popsáno v dokumentu, ponechává jen malý prostor pro jakékoliv oteplování poháněné antropogenními emisemi oxidu uhličitého.“ Jinými slovy tvrdí, že každé globální oteplování během několika posledních desetiletí lze vysvětlit činností El Niño.
Jak se dostanou k tomuto závěru? Začnou porovnáním satelitních měření troposférické teploty s činností El Niño. Obrázek 1 zakresluje dvanáctiměsíční klouzavý průměr globální troposférické teplotní anomálie (GTTA, světle šedá čára) a Index jižní oscilace (SOI, černá čára).
Obrázek 1: Dvanáctiměsíční průměr SOI (tmavá čára) a MSU GTTA (světlá čára) pro období 1980-2006 s označenými hlavními etapami vulkanické činnosti (McLean 2009).
Index jižní oscilace neukazuje žádný dlouhodobý trend (odtud výraz oscilace), zatímco teplotní záznam ukazuje dlouhodobý trend oteplování. V důsledku toho byla nalezena pouze slabá korelace mezi teplotou a SOI. Dále srovnávali hodnoty veličin, které ze SOI a GTTA odvodili. To provedli tak, že se odečetli dvanáctiměsíční klouzavý průměr od stejného průměru o jeden rok později. To prý proto, aby byl z dat odstraněn „šum“. Nezmínili, že se tím odstraní také lineární trend, což je zřejmé z několika kroků základní aritmetiky. Je to také vizuálně patrné při srovnání derivátu SOI a derivátu GTTA na obrázku 2:
Obrázek 2: Deriváty SOI (tmavá čára) a MSU GTTA (světlá čára), pro období 1981-2007 po odstranění období ovlivněných vulkanismem (McLean 2009).
Lineární trend oteplování byl z teplotního záznamu odstraněn, což vyústilo v úzkou korelaci mezi filtrovanou teplotou a SOI. Důsledky této analýzy by měly být zřejmé. El Niño má silný krátkodobý vliv na globální teploty, ale nemůže vysvětlit dlouhodobý trend. Ve skutečnosti jde o fakt, který je na tomto webu opakovaně zmiňován (např. zde a zde).
Tento názor je potvrzen také v dalších analýzách. Zkoumání záznamů teploty v letech 1880-2007 zjišťuje, že vnitřní variability, jako je El Niño, mají relativně malý dopad na dlouhodobý trend (Hoerling 2008). Místo toho zjišťují tyto analýzy, že dlouhodobé trendy teploty mořské hladiny jsou poháněny převážně energetickou nerovnováhou planety.
Byly již provedeny různé pokusy odfiltrovat z teplotního záznamu signály ENSO. Prozkoumali jsme jeden takový článek Fawcett 2007, když jsme se zabývali argumentem, že „globální oteplování se zastavilo v roce 1998“. Podobně i Thompson 2008 odfiltrovává ENSO signál z teplotního záznamu. To, co zůstává, je trend oteplování s nižší variabilitou:
Obrázek 3: Záznamy povrchové teploty vzduchu s odstraněným ENSO signálem. Přepočty HadCRUT dat dle Thompson 2008, GISTEMP dle Real Climate.
Závěrem: všemožné analýzy dat by nás neměly odvádět od fyzikální reality toho, co se děje s naším klimatem. Během posledních 4 desetiletí oceány po celém světě akumulují teplo (Levitus 2009). El Niño jižní oscilace je jev uvnitř klimatického systému, kdy je vyměňováno teplo mezi atmosférou a oceánem, nelze tím vysvětlit celkové ohřívání ní globálního oceánu. To poukazuje na energetickou nerovnováhu odpovědnou za dlouhodobý trend (Wong 2005).
Obrázek 4: Změna globální entalpie 1955-2008. Červená čára znázorňuje roční změny ve vrstvě do hloubky 700 m. Černě je vyznačen lineární trend od r. 1970 (Levitus 2009).
Analýza dat, fyzikální pozorování a základy aritmetiky, to vše ukazuje, že ENSO nemůže vysvětlit dlouhodobý trend oteplování v posledních několika desetiletích. V tom je ironie závěru Boba Cartera, že „blízký vztah mezi ENSO a globálními teplotami ponechává jen malý prostor pro jakékoli oteplování poháněné emisemi oxidu uhličitého vyvolanými lidstvem“. Jediné, co vlastně jeho článek dokazuje, je, že jakmile jednou odebereme ze záznamu teplot jakýkoli dlouhodobý trend oteplování, je ponecháno jen málo prostoru pro jakékoli oteplování.
(Překlad Petra Sedláková, úpravy a zveřejnění Jan Hollan.)
Translation by jenikhollan, . View original English version.
Argument skeptiků...